Odmítání prostoru / Luboš Brhel
30.01.2015 15:40
Lidská osobnost obsahuje programy, které mají za úkol chránit jedince před silnými duševními tlaky z okolí. Tyto programy jsou součástí skupiny návodů pro pocity frustrace. Frustrace je běžnou součástí každého dne, který jedinec vědomě prožije. Zjednodušeně by se dalo uvést, že frustrace je uvědomění si nemožnosti naplnit své touhy a přání v konkrétní stanovenou dobu. Pokud je míra frustrace veliká a začínají chybět pocity uspokojení, zadostiučinění, pocity odměny a spravedlnosti, začíná se projevovat dlouhodobý nedostatek pozitivních pocitů – pocitová deprivace.
Při deprivaci osobnost vcelku efektivně ohodnotí danou oblast reality jako nepodporující prostředí, které je v neshodě s touhami a chtíči. Výsledkem je silná nechuť a negativnost k danému prostředí a touha po změně. Dalo by se říct, že každý touha po změně je způsobena deprivací, tedy nedostatkem něčeho, po čem osobnost touží. Existuje však i cesta změny vnitřních tužeb a tím tedy i odstranění deprivace bez nutnosti měnit prostředí, o tom však někdy jindy. :-)
Samotná frustrace je pak tedy jinak řečeno moment pocitové nestability, moment, kdy se dostaví špatné pocity z toho, že se něco nedaří, že něco není podle naší představy. Jaký má však tato pocitová nestabilita smysl?
Inu, smyslem je ochrana. Střádající se frustrace vede k deprivaci a tím i k touze opustit prostředí, které vás nepodporuje. Tedy v osobnosti existuje program, který bedlivě sleduje jaký tlak na vás vyvíjí vaše okolí. Pokud je tlak příliš silný nebo příliš malý než to na co je vaše osobnost díky výchově a zkušenostem zvyklá, začíná se u vás projevovat frustrace z nedostatku či přemíry pozornosti, což nakonec vyústí v chuť utéct jinam. Osobnost nás v tomto případě chrání před neefektivním setrváváním v nepodporujícím prostředí.
Časem se v osobnosti vyvine zjednodušená sada těchto programů, kdy na základě podobnosti popisu s již prožitým podobným zážitkem okamžitě vytváříme předsudek, že právě se nabídnuté prostředí bude stejně energeticky slabé a nevýhodné jako ono podobné prostředí v našich vzpomínkách. Tím v osobnosti vznikají soubory ohodnocených lokalit a aktivit. Lidé tak jsou schopni říct, že se dobře baví u romantického filmu, ale akční film je nebaví (chybí jim tam určitý druh energie). Můžou říct, že rádi chodí plavat, ale tenis je nezajímá. Můžou se vám svěřit, že muž, kterého si musí ulovit je pro ně zajímavější, než ten, u kterého to jde samo (opět přítomná určitá frustrace a deprivace – nedostatek vzrušení a soutěživosti) a samozřejmě nejčastější forma: Do kavárny s vámi nepůjdou, protože minule to stálo za prd a nudili se.
Toto je přirozená a efektivní reakce osobnosti na okolní prostředí. Vývojově můžeme sledovat tento program až hluboko do minulosti člověka. Pokud se tlupa nachází na stepi, která je neúrodná a často se tam vyskytují predátoři, musí jedinci dostat nějaký impuls k přesunu. To jim právě evolučně přinesla ona frustrace a deprivace.
Co se ale stane v okamžiku, kdy setrváváte na místě, které vás deprimuje(deprivuje)? Co to způsobí, když jste donuceni být na místě, které odmítáte? Které přesněji řečeno program ve vaší osobnosti odmítá? No, přenesete tento program do fyzického projevu těla. Co udělá tělo když něco odmítá? Dostane rýmu, začnou slzet oči, zvýší se pocení, žaludek máte na vodě a často se i, jak se říká, poserete.
Takže pokud si nemůžete pomoci a musíte díky své osobnosti něco odmítat a stavět se k tomu zády, alespoň u toho nesetrvávejte, nebo se z toho zkrátka jednoho dne poserete. Když něco odmítnete a to i partnera, nezůstávejte u něj. A pokud na daném místě zůstat díky ekonomicko-sociálním pravidlům musíte, tak se snažte ho neodmítat. Nebudete tolik nemocní. Hezký nový rok všem snaživým a odhodlaným :-)
P.S. Když se vám zdá, že je venku zima, tak to prostředí taky odmítáte.
———
Zpět